Fríský kůň

Historie plemene Fríský kůň

O plemeni Fríský kůň se poprvé zmiňuje již římský historik Tacitus (přibližně v sedmdesátých letech n. l.). Podle něj, stejně jako podle dalších Římanů, se však jedná o koně nevzhledného, kterého lze používat pouze jako pomocníka zejména v hospodářství. V té době bylo toto plemeno menšího vzrůstu, drsnějších rysů a bylo zařazeno mezi chladnokrevníky.

V době středověku jsou tito koně na vzestupu slávy, získávají si oblibu mezi rytíři. Hlavním důvodem je to, že pro ně není problém unést vysokou zátěž – rytíře ve vojenské zbroji, později i svou vlastní zbroj, která sama o sobě dosahovala váhy přibližně jednoho metráku. Přes tuto zátěž zůstávali koně velmi obratnými a bývali také oblíbeným darem na šlechtických dvorech.

Po ukončení osmdesátileté války (po r. 1648), kdy odešli Španělé z Holandska, ve kterém zanechali mimo jiné své koně vyznačující se vysokým temperamentem, dochází ke křížení těchto dvou plemen. Výsledkem je, že je Fríský kůň rychlejší, obratnější a vznešenější. Jeho vlastnosti jsou pak předány dalším plemenům – mezi pro nás nejvýznamnější patří starokladrubský vraník.

Na počátku devatenáctého století zaznamenává toto plemeno pokles oblíbenosti, jeho přednosti se uplatňují u lehčích temperamentních koní. Ještě než začala první světová válka, téměř vymizelo toto plemeno ze světa. Díky několika holandským chovatelům se však několik exemplářů zachovalo. Černé varianty a další barvy byly chovány odděleně. Velkou podporou těchto koní byla královna Beatrix, která je začala používat při ceremoniích.

V současné době se ročně rodí zhruba pět tisíc hříbat ročně a celosvětově registrovaných je dvacet sedm tisíc koní, přičemž celá polovina je chována v Holandsku. Druhá polovina potom např.  v Německu, Rakousku nebo České republice.

 

Zajímavosti o plemeni Fríský kůň

Fríský kůň je plemeno pocházející z Fríska v Holandsku, z něhož samozřejmě vychází jeho název. Ačkoli se jedná o plemeno, které je díky své velikosti srovnatelné s menšími tažnými koňmi, jsou Frísani stejně hbití a elegantní jako velcí koně.

Fríský kůň je jedno z nejstarších plemen pocházejících z evropského kontinentu. V raném věku byli frísani využíváni převážně jako hospodářská – tažná zvířata, ve středověku se dočkali věhlasu a oblíbenosti u rytířů. Díky svým fyzickým vlastnostem byli frísani schopni nést rytíře s celou jeho zbrojí, a později i svou, bez jakýchkoli potíží. V počátku 19. století byli frísani na pokraji vyhynutí, kterému se však ubránili, a v současné době se těší čím dál tím větší oblibě. Navíc dnešní frísané jsou stále ještě přímými potomky svých tolik oblíbených předků.

Mnoho lidí vyhledává fríské koně, protože jsou svým původem vychováni jako všestranní, tedy jsou určeni pro jízdu, řízení i práci. V současné době jsou běžně využíváni pro sportovní aktivity, jako je třeba drezura, a pro zábavu.

Počátek historie tohoto plemene lze datovat do 13. století, kdy byl popsán kdesi v Německu. Nejstarší zobrazení tohoto plemene pochází z roku 1568.

Pro prodej mohou být registrováni pouze frísani černé barvy. Hříbata kaštanově hnědé barvy se rodí jen zřídka, zejména v případě, že jsou oba rodiče nositeli recesivního genu takové barvy.

Frísani jsou v současné době využíváni v mnoha Hollywoodských filmech. Mezi těmi nejznámějšími lze jmenovat filmy „Alexandr“, „Zoro – Tajemná tvář“ či „Letopisy Narnie“.